Anna Kirsanova - Malby

Jak se stalo, že jsem našla inspiraci v čínské malbě? Byl to zapomenutý sen, který se schovával v nejhlubších zákoutích mé duše. Fatra nevzplála na první dobrou. Maličký zaprášený hotel v čínském národním parku Zhangjiajie. Typický čínský hotel s malovaným keramickým umyvadlem. Trávili jsme v něm jen nepočetné hodiny odpočinku, ve zbytku času jsem se snažili obsáhnout neuvěřitelnou přírodu, která doslova sestoupila z čínských pergamenů. Úzké schodiště hotelu, na něm řada nevelikých obrazů vymalovaných v tradičním čínském stylu. Na začátku jsem si ho vlastně ani nevšimla. A když mi pohled ulpěl na “něm”, nepřišel mi vlastně vůbec pěkný: jakési žluté rozmáchlé květiny. Ten obraz vyvolával rozpaky. Až když jsem kolem květin běžela potřetí, doslova mě do tváře udeřily vibrace, kterými byl naplněn vzduch kolem obrazu, když jste pohlédli na ty záměrně ledabylé tahy plné svobody a harmonie. Pamatuji si, jak jsem tam ohromeně stála a následovala očima tahy umělcovy. Je to zvláštní, jak silný otisk ten obraz v mé hlavě zanechal. Kdykoli si na ten park vzpomenu, stále mám ty tahy štětce před očima. Štětec je parťák. Jsme v tom spolu. I on, spoluautor, má na výsledku svou zásluhu. Je zajímavé pozorovat, kam to člověka zavede: Nejdřív dlouhý tah s protočením, pauza a pak prudký pohyb na konec. Čínskou malbu vnímám jako kmitání, vibrace, rytmické střídání ostrých a harmonických linií. Každá je přesná a dynamická. A vždycky to jde ještě přesněji, ještě dynamičtěji. Je až k nevíře, jak daleko se dá zajít. U čínských mistrů vypadá příroda ještě živější a spontánnější než ve skutečnosti. A s tím jde samozřejmě ruku v ruce jejich cit pro kompozici. Chtěla bych, aby mou ruku vedla zkušenost. Bytostně to potřebuji. Být schopná oprostit se od myšlenek, od strachu z neúspěchu. Tuš umožňuje jen jeden pokus. Ale když má člověk dost papíru, uvědomí si, že je to tanec, hra. Není to neúspěch. Je to jen další krok. A tenhle tah už se povedl. Moje skvělá učitelka Iva Řehová, v níž jsem našla podporu a inspiraci, mi jednou řekla - “malujte tak, že se to nemusí nutně povést dneska”. Tak začala moje cesta ke svobodě.