2014

Olihně z mikrotenu

Kateřina Houfková

Výstava brněnské fotografky Kateřiny Houfkové představuje unikátní propojení fotografie a minimalistické poezie. Usiluje o zachycení prchavých okamžiků, momentálních dráždění smyslů a intimních zpovědí. Jediný pohled doplněný o pár slov může dohromady tvořit živou vzpomínku, jakousi poetickou slzu, kterou občas uroní naše podvědomí.

V životě nás provází nejhlubší momenty, kdy naše nitro pozoruje okolní svět a do své paměti si už napořád ukládá ty malé jiskrné záblesky. Protože drobná andělská ptačí mrtvolka nikdy nebyla krásnější, než když ji zrovna pozorujeme, a usmívající se oči pod blonďatými loknami nikdy nebyly nebezpečnější, než když se dívají na nás.

Každý si ve své hlavě tvoříme vzpomínky, které čas obrousí do nejtřpytivějších diamantů. Tvoříme si své vlastní vzdušné olihně, fata morgány, které jsou tak dokonalé jen proto, že je vidíme právě našima očima.

Okamžik je jakýsi atom existence, vykrystalizovaná podoba bytí. Nakonec je to to jediné, co v uspěchané sebestravující postmoderní době dává smysl. Okamžik je jedinečný právě ve své nejzákladnější podstatě, a tou je pomíjivost.

Kateřina Houfková (nar. 1991 v Českých Budějovicích) studuje Bohemistiku a Žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě fotografie se věnuje i psaní poezie a prózy.

khoufkova@gmail.com

Výstava kreseb
Marek Latzmann

Marek Latzmann  kresby - moravský folklór kanadskýma očima
narozen 1960 v Brně, přes 20 let žije a tvoří v kanadském Québecu

Vážím si kresby jako základní lidské formy zaznamenání a sdílení informací.

Kreslením se ztotožňuji se světem a zároveň vydávám svědectví sám o sobě. Kresba mi pomáhá zmocnit se trvale zážitků, které považuji za důležité, a posléze je zprostředkovat ostatním. Díky své věčné chuti kreslit a díky své dlouholeté praxi se mohu spolehnout na ruku, jež sama dostatečně rychle “zapisuje”, a tím mi dává mi svobodu ke zkoumání objektu do hloubky. Akční kresba se nezajímá o povrch věcí, nýbrž o jejich krásný okamžik naplněný životem. Je osobní a intimní. Je dobře vybavena pro lidské vnímání, protože je snímána stereoskopicky dvěma očima. Následně mi poskytuje materiál k pozdější tvorbě malířské a sochařské. Digitální technologie mi dovoluje dodat jí určité efekty, ale nesnažím se předstírat, že by současné umění mohlo sítí pixelů nahradit tradiční kresbu tužkou na papír.

Všechny vystavené kresby jsem pořídil v průběhu týdenního národopisného festivalu v Polsku, který jsem se členy brněnského souboru Májek minulý rok absolvoval, a tím se také stalo, že jsem společně s nimi prožil velkou radost ze získání hlavní ceny festivalu.

EINSTEIN, SCOTT a JÁ aneb život po telavivsku

Kristýna Kuboňová

Během deseti měsíců strávených studiem, cestováním a poznáváním země "medu a mléka" všemi smysly člověk zažije ledacos - od všudypřítomných zavazadlových kontrol u vstupů do areálu univerzity, na nádraží nebo do obyčejných supermarketů, přes intenzivní pocit, že lidé kolem vás mluví nesrozumitelnou řečí, až po setkání s celou řadou zajímavých lidí, kteří jsou ochotní se i s úplně cizím člověkem jen tak beze všeho podělit o svůj příběh...

Mé fotografie zachycují nejen jejich příběh, ale částečně i ten můj...

Blues jen tak..

Jan Hanuš

Výtvarník Jan Hanuš využívá ke své tvorbě kombinaci technik malby akrylovými barvami, mechanických úprav, serigrafického tisku a podkladové hliníkové desky. K experimentům serigrafie jej dovedli bohaté zkušenosti s fotografií, grafikou a designem a hlavně touha po vyjádření. Kombinace těchto technik umožňuje vrstvit barvy na sebe a přitom použít různé mechanické metody, čímž obrazy získávají velmi expresivní výraz. Sám autor říká: „obrazy jsou jako notový záznam.“ Tak jako skladatel vpisuje, škrtá, přepisuje noty, tak on stejným způsobem tvoří obraz. Je to jakýsi živoucí organismus i přes materiál, který má spíše industriální charakter. To vše je umocněno radostí ze života, která se spolu s hudbou v jeho tvorbě promítá.

Oči dokořán

Martin Klíma

LUMINOGRAFIE

Martin Bělehrádek

Luminografie, malba světlem, nebo také kresba světelnou tužkou nebo iluminace (anglicky illumination) se ve  fotografii označuje fotografování světelných zdrojů, jako jsou například světla ze svíčky, pochodně nebo elektrické svítilny - většinou v pohybu. Díky dlouhé expozici pořízené fotoaparátem na stativu zanechají pohybující se světla barevné linky a trajektorie. Jako luminogram  se označuje obraz vzniklý exponováním fotocitlivého materiálu pouze světlem bez použití dalších objektů.